Roshen je na Ukrajině vyhlášená továrna na výrobu cukrovinek. Jejich obchody jsou rájem pro děti  a lákadlem pro peněženky rodičů.  Koncern vlastní ukrajinský prezident Petr Porošenko, který jejím vlastnictvím obrovsky zbohatl ještě za dob než se stal prezidentem.  Pobočky prodejen se nacházejí ve větších městech Ukrajiny jako je např. Kyjev, Odessa. Není to jen prodejna čokolád, sušenek a bonbonů všelijakých druhů a přichutí, které Vás jen napadnou.  Kouzelné jsou výlohy jejich obchodů, ze kterých na Vás koukají pohyblivé, alegorické figurky s dětskými motivy, ve večerních hodinách navíc osvícené. Zajímavostí je, že ve výloze každého Roshenovského obchodu jsou jiné alegorie  a ty jsou obměňovány. Před rohlenovským obchodem ve Lvově zaujmou dvě lavičky – na nich se děti mohou potěšit s velkými pletenými figurkami psa s brýlemi a kocoura na jedné lavičce a dvou pejsků hrajících šachy na lavičce druhé. V roce 2016 to zase byli obrovské figurky dvou žiraf postávajících u cestovatelských kufrů. Uvnitř obchodu…

Jedeme si krásnou krajinou po silnici DN7C , která je považována za nejkrásnější silnici v Rumunsku, nazývaná též Transfagaraskou magistrálou. Uchvatné stoupání a klesání po klikatící se silnici nám vhání strach do očí a adrenalin do žil. Ty výhledy stojí za to. Jako bonus začíná pršet, čímž se adrenalin na kluzké silnici přiostřuje a motorka se musí opravdu snažit, aby neskončila na zemi, jelikož v těch serpentýnách by jí to mohlo být osudné. Jak stoupáme výš a výš k pohoří Fagaraš přiostřuje počasí a ručička teploměru se zastavuje na 4 stupních Celsia nad nulou. To značí riziko námrazy a nám tuhne úsměv na rtech. Krajina z krásné zeleně se mění na sem tam menší, sem tam větší pahorek sněhu u cesty, který zbyl ještě ze zimy a doposavad nestihl roztát, aby dal zimě definitivně vale. Konečně jsme na vrcholu, ušetřeni kolize a klepající se jak ratlíci zimou, protože motorkářské oblečení…

Po našem probuzení v městě Lecco, které zdobí stejnojmenné jezero zjišťujeme, že jsme na dně s hotovostí a nemáme ani na benzín. Musíme jít vybrat do bankomatu, protože ne všude budou ochotni přijmout platební kartu. Chvátáme na rychlou procházku městem, kterou spojujeme s výběrem peněz u jedné z větších bank, honosně vypadající , která má bankomat uvnitř budovy a zdá se nám zde tak výběr nejvíce bezpečný. Partner vloží kartu, namačká potřebné údaje a čeká. Čeká a čeká. Už čeká nějak dlouho zdá se mi , a tak se ptám co to jako dělá, když s děsem v očích mi řekne, že bankomat nevydal peníze, ale potvora jedna mu sežral i kartu. Nevěřím svým uším a rozčiluji se, že přeci musel něco udělat špatně, jak je to možné, bankomat není přeci žádný kartožrout. Přesvědčuje mě, že chyba na jeho straně není, že vše provedl v pořádku a nechápajíc lomí rukama.…

Už jsme natěšení na naše další ubytování v zemi ještě nepoznané – v Bělorusku. Dobrá nálada vládne v autě. Tolik úsilí a tolik obstrukcí nás stálo dostat turistická víza do Běloruska, že jsme opravdu zvědaví, jak to tam bude vypadat. Naši dobrou náladu ještě umocňuje skutečnost, že to máme blízko na Rusko/Běloruskou hranici. Budeme brzy na ubytování v Minsku, odpočineme si a ještě stihneme prohlédnout večerní město. Pádíme poklidnou jízdou po placené silnici na jejímž konci už vidíme závoru malého hraničního přechodu. Nutno před vstupem do hraniční zóny zastavit a po projetí placené silnice zde zaplatit. A už najíždíme do kontrolovaného prostoru a jde nám vstříc ruský pohraničník. Koukne do pasu, potom na emigrační karty a je docela v pohodě. Hlásí na druhou stranu, kde se nachází Běloruská hranice, že nějací Češi budou prostupovat. Na druhé straně, ale místo usměvavého běloruského pohraničníka k nám rázným krokem kráčí baba jak hrom…

Večer na krku a Bělorusko stále v nedohlednu. Ta malá věta nejste z Ruska, ale z Unie a chcete s námi válku, tak si jeďte přes unii, nás stálo 5h na hranici a místo 170Km na 770Km. Najít ten správný hraniční přechod, když s tím dopředu nepočítáte. To není žádná legrace. Nás k němu vedla navigace v telefonu. Vedla nás tak precizně v naší snaze co nejvíce si cestu zkrátit, že jsme jeli téměř po nejetitelné silnici vhodné tak pro traktor nebo kombajn. Prudký liják který se spustil způsobil z prašné šotoliny rovnou bahnitou kaši ve které se naše auto doslova brodilo a chvílemi zapadalo do obrovských děr, kterým jsme se snažili všemožně vyhnout. Houpalo to nalevo na pravo a mě napadali trudné myšlenky, že na té silnici musíme oddělat přední nápravu a tím naše cesta skončí. Jenže tohle je naše autíčko, které nás ve štychu nenechá a tak se…

Vstáváme do krásného rána v Odesse. Včera večer jsme přijeli a těšíme se na procházku přístavním městem i na koupání na místní pláži. Po snídani vyrážíme ven a před hotelem nás zaráží pán pobíhající kolem auta. Po chvíli není sám, ale pobíháme společně s ním. Naše vozidlo zaparkované před čtyřhvězdičkovým hotelem má poničený nárazník a chybí poznávací značka. Někdo nám ji ukradl. Nám a pánovi vedle také. Jeho vozidlo bylo původně se slovenskou poznávací značkou, ačkoliv pán byl dle mluvy Ukrajinec. Za stěračem vozidel nechali pachatelé lístek s telefonem pro sjednání výkupného. SPZky byly vyrvány z rámečků pod SPZ. Alespoń víme, že se zatím nevytratili ze světa. Mohli po řádění nějakého opilého vandala skončit zahozené v kontejneru. To je tedy dobré, my jsme bez poznávacích značek a někdo si s nimi bude doma zdobit obývák. Bez nich nemůžeme vyjet ven z Ukrajiny, ani se vrátit zpátky do Čech. Manažera hotelu…